Klinická farmakologie a farmacie – 1/2018

www.klinickafarmakologie.cz  / Klin Farmakol Farm 2019; 33(1): 19–24 / KLINICKÁ FARMAKOLOGIE A FARMACIE 21 HLAVNÍ TÉMA Použití anti‑VEGF léků v oftalmologii (9–13). Například v některých studiích byla hod‑ nota disociační konstanty (Kd) desetinásobně nižší u ranibizumabu než u bevacizumabu (< 179 a 1800 pM, respektive) (9, 11), zatímco jiní autoři zjistili, že oba léky mají podobné afinity (hodnoty Kd 46 a 58 pM) (10). Tato nesrovnalost může být způsobena různými metodami použitými pro vy‑ hodnocení stanovených parametrů (např. ELISA versus Biacore) (12). Při zhodnocení afinity pomocí třech různýchmetod byly hodnoty Kd pro ranibi‑ zumab v rozmezí < 9,2 až 67 μM, pro bevacizumab byly 75,4 až 4456 μM a pro aflibercept byly od 1,8 do 9263 μM (12). Je zajímavé, že analýza pomocí systému Biacore od Papadopoulose a kol. ukázala afinitu vazby afliberceptu asi 100× vyšší než ranibi‑ zumabu a bevacizumabu s hodnotou Kd 0,49 μM (10). Na druhé straně v případě použití analytické ultracentrifugy pro měření rychlosti sedimentace k podpoře vazebných afinit stanovených systé‑ mem Biacore nebyl prokázán rozdíl v afinitě mezi afliberceptem a ranibizumabem (12). Účinnost anti‑VEGF léčiv byla testována na lidských buňkách HEK293 za použití specifického luciferázového testu, kdy VEGFR1 byl indukova‑ ně aktivován pomocí VEGF‑A nebo PlGF-2 (10). V těchto experimentálních modelech afliber‑ cept prokázal 45–92× větší účinnost ve srov‑ nání s ranibizumabem nebo bevacizumabem s průměrnou hodnotou IC50 (50% inhibitory concentration of a substance) 16 pM. Aflibercept současně blokuje luciferázovou aktivitu lidského PlGF-2 s hodnotou účinnosti IC50 2,9 nM (10). Tato zjištění jsou v rozporu s výsledky získanými pomocí biologických testů VEGF stimulované proliferace bovinních pericytů cév sítnice, což je běžně používaný relevantní typ buněk pro vyšetření angiogeneze (12, 13). V tomto mo‑ delu in vitro bylo prokázáno, že ranibizumab a aflibercept vykazují velmi podobné účinky (hodnoty IC50 88 a 90 pM), zatímco bevacizu‑ mab byl pětinásobně méně účinný (hodnota IC50 500 pM) (13). Farmakokinetika Farmakokinetika anti‑VEGF léků určených k intravitreálnímu podání byla sledována na experimentálních modelech zvířat i u lidí s po‑ zoruhodnou variací mezi jednotlivými druhy. Při testu na králících byl biologický poločas ve sklivci u ranibizumabu kratší (2,51 dní) (14) než u bevacizumabu (6,99 dní). Niwa a kol. ve své práci uvádí porovnatelné hodnoty biologické‑ ho poločasu ve sklivci opice makak u ranibizu‑ mabu i afliberceptu (2,3 a 2,2 dne) (15). V lidské populaci byl biologický poločas ranibizuma‑ bu ve sklivci 9,82 dní u pacientů s makulárním edémem při neovaskulární VPMD, diabetické retinopatii nebo OSŽ (16). U bevacizumabu byla tato hodnota 7,19 dní (17) a v případě afli‑ berceptu 11 dní (18). Terminální plazmatický poločas eliminace u člověka byl 5 až 7 dní po systémovém podání afliberceptu, v případě bevacizumabu tato hod‑ nota činí 21 dní (19, 20). Právě z toho důvodu jsou tyto přípravky současně používány i v léčbě ná‑ dorů, zatímco ranibizumab je registrován pouze pro intravitreální podání (systémový poločas eliminace 0,25 dní). Tab. 2.  Strukturní, farmakodynamické a farmakokinetické parametry anti-VEGF léků Ranibizumab Bevacizumab Aflibercept Struktura Humanizovaný Fab fragment Humanizovaný IgG1 r-fúzní protein Cíl všechny VEGF-A všechny VEGF-A VEGF-A/B, PlGF Molekulová hmotnost (kDa) 48 148 115 Fc část Ne Ano Ano Afinita (Kd, pM) 9,2–179 58–4456 0,49–9263 Účinnost (IC50, pM) 88–1140 500–1476 16–90 Biologický poločas ve sklivci (dny) 7,2–9 6,7 11 Biologický poločas v plazmě (dny) 0,083 19 5–6 Systémová léčba ná- dorů Ne Ano Ano Obr. 3.  Kaskáda iniciovaná placentárním růstovým faktorem MCP – monocytární chemoatraktující protein; MIP – makrofágový zánětlivý protein; PGF – placentární růstový fak- tor; TNF-α – tumor nekrotizující faktor α; VEGFR – receptor pro vaskulární endotelový růstový faktor. (Se svolením Bayer HealthCare převzato z Fischer C, Mazzone M, Jonckx B, Carmeliet P. FLT1 and its ligands VEGFB and PlGF: drug targets for anti-angiogenic therapy? Nat Rev Cancer. 2008 Dec; 8(12): 942–956.). Obr. 4.  Struktura anti-VEGF léků (se svolením Bayer HealthCare)