Klinická farmakologie a farmacie – 1/2018

www.klinickafarmakologie.cz  / Klin Farmakol Farm 2019; 33(1): 25–27 / KLINICKÁ FARMAKOLOGIE A FARMACIE 25 HLAVNÍ TÉMA Přehled očních lékových forem Přehled očních lékových forem Lukáš Láznička 1 , Zdeňka Šklubalová 2 1 Nemocniční lékárna, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha 2 Univerzita Karlova, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Katedra farmaceutické technologie Při léčbě a prevenci očních onemocnění jsou většině pacientů podávány konvenční lékové formy, zejména oční kapky a masti. Jejich nevýhodou je nízká biodostupnost léčiva a nutnost časté aplikace. Novým trendem ve vývoji očních přípravků je použití moderních pomocných látek a lékových forem, které zajistí vyšší biologickou dostupnost léčiva. Pouze několik moderních přípravků se však dostalo do běžné klinické praxe, další jsou předmětem klinických hodnocení. Klíčová slova: oční přípravky, biodostupnost, lékové formy. Overview of ophthalmic dosage forms For the treatment and prevention of ocular diseases, most patients are treated with conventional drug delivery formulations such as eye drops or ointments. Their disadvantage is the low bioavailability of the drug and frequent application. The new trends in the de‑ velopment of ophthalmic preparations include the use of modern excipients and dosage forms to achieve higher bioavailability of the drug. However, only a fewmoderndevices have come into common clinical practicewhile others are being investigated in clinical trials. Key words: ophthalmic preparations, bioavailability, dosage forms. Úspěšná terapie očních onemocnění závisí nejen na účinnosti samotné léčivé látky, ale i na její schopnosti procházet fyziologickými bariéra‑ mi oka a udržet se zde po dobu dostatečnou k te‑ rapeutickému účinku. Tuto skutečnost výrazně ovlivňuje aplikační forma léčiva a frekvence jeho dávkování. V terapii očních chorob se uplatňuje lokální (topická), systémová i injekční aplikace. Konvenční léčivé přípravky určené k topické aplikaci v oblasti předních partií oka zahrnu‑ jí oční kapky, oční vody a polotuhé přípravky (masti a gely). Určitou „předlékovou“ formu představují prášky pro oční kapky a vody, které po rozpuštění nebo dispergaci složek ve vhod‑ ném vehikulu (obvykle voda na injekci) poskytují vlastní přípravek. Poslední skupinu reprezentují oční inserty, které přestavují oční terapeutické systémy s prodlouženým nebo modifikovaným uvolňováním. Ke klasickým očním přípravkům jsou v tomto článku přiřazeny také oční injekce a implantáty; obě tyto skupiny jsou lékopisně začleněny mezi parenterální přípravky (1). Oční kapky Oční kapky jsou sterilní vodné, případně olejové roztoky, emulze nebo suspenze. Baleny jsou do vzduchotěsných zabezpečených obalů, které jsou upraveny pro jednorázovou nebo opakovanou aplikaci. Kromě léčivé látky obsahují řadu pomocných látek k úpravě osmotických vlastností, viskozity, hodnoty pH, chránících před účinkem kyslíku (antioxidanty) a mikrobiální kon‑ taminací (protimikrobní látky). U disperzních soustav je navíc nutné přidat látky stabilizující disperzní stav (viskozitní přísady, tenzidy). Pokud jsou léčivé látky omezeně rozpust‑ né ve vodě, používají se ve formě suspenze. Po aplikaci se suspendované částice kumulují v slzném vaku, odkud se postupným rozpouš‑ těním uvolňují. Dochází tak nejen k prodloužení účinku, ale také ke snížení nežádoucích účin‑ ků, protože léčivo se dostává do slzné tekutiny a tkáně postupně a v nižší dávce. Celková doba účinku se ale obtížně predikuje a kontroluje. Protože rohovka je silně inervovaná tkáň, musí být velikost částic v suspenzích pečlivě sledo‑ vána. Je známo, že částice o velikosti 30–40 μm způsobí mechanické podráždění oka a jsou rychle odplaveny reflexně vyvolaným slzením, což snižuje biodostupnost léčiva. Velikost částic navíc také ovlivňuje fyzikální stabilitu přípravku. Lékopisem stanoveným postupem se mikro‑ skopicky hodnotí přítomnost částic větších než 25 μm, jejichž počet je limitován. Pokud jsou však částice velmi malé, jsou odplaveny stejně rychle jako roztoky. Jako optimální se jeví velikost částic 10 μm (1, 2, 3). Příkladem úspěšně formulované komerčně dostupné suspenze s vysokou stabi‑ litou, sníženými vedlejšími účinky a prodlouže‑ ným účinkem léčiva je Betoptic® S s obsahem betaxolol hydrochloridu, který je navázán na iontovýměnnou pryskyřici. Léčivo se po aplikaci postupně uvolňuje výměnou za sodně ionty slzní tekutiny. Viskozita je zvýšena přídavkem carbomeru, který svými mukoadhezivními vlast‑ nostmi prodlužuje kontakt léčiva s povrchem oka a fyzikálně stabilizuje suspenzi (4). KORESPONDENČNÍ ADRESA AUTORA: PharmDr. Lukáš Láznička, lukas.laznicka@fnkv.cz Nemocniční lékárna – oddělení přípravy léčiv, FNKV Šrobárova 50, 100 34 Praha 10 Cit. zkr: Klin Farmakol Farm 2019; 33(1): 25–27 Článek přijat redakcí: 6. 2. 2019 Článek přijat k publikaci: 14. 4. 2019