Klinická farmakologie a farmacie – 1/2020

KLINICKÁ FARMAKOLOGIE A FARMACIE / Klin Farmakol Farm 2020; 34(1): 4–8 /  www.klinickafarmakologie.cz 6 ORIGINÁLNÍ PRÁCE Lékové alergie a kvalita odebrané anamnézy u hospitalizovaných pacientů Studie probíhala v rámci nepovinně volitelné‑ ho předmětu Studentská vědecká odborná čin‑ nost a vyšetření pacientů probíhalo se souhlasem vedení FNOlomouc a jednotlivých klinik. Pacienti, kteří odmítli při hospitalizaci podepsat informova‑ ný souhlas s výukovou a vědeckou činností, nebyli do studie zařazeni. Výsledky Do studie bylo zařazeno 92 pacientů s anamnézou lékové alergie z celkového po‑ čtu 433 hospitalizovaných na odděleních za‑ řazených klinik ve dny vyšetření (21,2 %). Z cel‑ kového počtu bylo 59 žen (64 %) a 33 mužů (36 %). Průměrný věk pacientů s lékovou alergií byl 65,6 let (21–89), u žen to bylo 66,2 (21–89) a u mužů 64,6 (39–83). Celkem bylo u 92 pacientů zjištěno 163 in‑ dividuálních lékových alergií. Průměrný počet lékových alergií byl 1,8 na pacienta (1–11), v pří‑ padě žen to bylo v průměru 2,0 (1–11) alergie na osobu, u mužů pak 1,3 (1–4) (p > 0,05). U 66,3 % pacientů byla léková alergie jedinou uváděnou alergií, ostatní pacient měli anamnézu dalších reakcí (např. pyly, plísně, traviny, srst). Ve 40,5 % případů (66 z 163) došlo k rozvoji příznaků do jedné hodiny od užití dávky léčiva, v 38,0 % případů (62) po více jak jedné hodině a ve zbylých případech (21,5 %; 35) nebyl pacient schopen tuto informaci poskytnout. Ve 28,2 % udávali pacienti, že došlo k výskytu alergiepopodání první dávky, vostatníchpřípadech byla doba mezi prvním užitím léčivého příprav‑ ku a výskytem alergické reakce méně než týden (16,6 %), týden až měsíc (6,1 %), měsíc až rok (3,7 %) adelší než rok (25,8%). V19,6%případůnebyli paci‑ enti schopni dobu do výskytu alergie uvést. Trvání alergické reakce bylo ve 12,9 % do ho‑ diny, ve 23,9 % případů 1–7 dnů, ve 29,4 % týden až měsíc a v 9,8 % delší než měsíc. Ve 23,9 % ne‑ byli pacienti schopni dobu trvání příznaků uvést. V téměř polovině případů (49,7 %) nevy‑ žadovala reakce žádnou léčbu a byla vyřešena pouze vysazením léčivého přípravku. Ve 22,1 % případů byla léčba podána, ale pacient nebyl schopen uvést jaká. V případech, kdy si pacienti léčbu pamatovali, uváděli nejčastěji antihista‑ minika (8,0 %), glukortikoidy (5,5 %), broncho‑ dilatancia (1,8 %) a adrenalin (0,6 %), případně jiné (7,4 %). V 6,7 % případů vyžadovala reakce ošetření na oddělení na urgentního příjmu a/ nebo hospitalizaci. Četnosti jednotlivých příznaků a postižení orgánových systémů jsou uvedeny v grafu č. 1, v 5 % případů uváděli pacienti, že reakce probí‑ hala pod obrazem anafylaktického šoku. V 81,6 % případů byla alergická reakce diagnostikována lékařem (z nich nejčastěji např. praktickým lékařem v 22,6 %, internistou v 15,8 % a alergologem v 9,0 % případů). V 17,2 % případů byla diagnóza alergické reakce na léčivý přípravek stanovena samotným pacientem. Ve dvou případech pacient tuto informaci nebyl schopen uvést. Mezi lékovými skupinami byl vyšší podíl reakcí diagnostikovaných samotným pacientem u nesteroidních antiflogistik (36,0 %) a lokálních anestetik (25,0 %). V případě neste‑ roidních antiflogistik byl rozdíl proti ostatním lé‑ kovým skupinám statisticky významný (p < 0,01). Jen 34,8 % pacientů udávalo anamnézu provedení objektivního diagnostického testu na potvrzení alergické reakce. U pacientů, kteří udávali výskyt i jiných než lékových alergií, byla statisticky vyšší pravděpodobnost anamnézy alergologického vyšetření a absolvování ob‑ jektivních diagnostických testů, 64,5 % z těchto pacientů bylo vyšetřeno oproti 19,7 % z těch, u kterých byla léková alergie jedinou alergií (p < 0,01). Nejčastějším udávaným testem byl kožní prick test v 35,0 % vyšetřených pacientů. Ve 24 případech (14,7 %) udávali pacienti reexpozici léčivému přípravku nebo léčivé látce, po kterých došlo k původní reakci. V 5 z těchto 24 případů (20,8 %) lze z anamnézy usuzovat na to, že reexpozice proběhla bez reakce. Mezi nejčastější skupiny způsobující alergie patřily antibiotika, analgetika a přípravky obsahu‑ jící jód (z toho 1/3 kontrastní látky, zbytek desin‑ fekce či bez udání přípravku). Graf č. 2a a shrnuje zastoupení jednotlivých lékových skupin způso‑ bujících alergie, v grafu 2b je zobrazena četnost skupin antimikrobních léčivých látek. U 9,8 % alergických reakcí byl zjištěn rozpor mezi zdravotnickou dokumentací a údaji získanými od pacienta. V 6 % případů pacient popíral alergii uvedenou v dokumentaci a ve 4%chyběla alergie uváděná pacientem. Alespoň jeden rozpor mezi anamnézou získanou od pacienta a dokumentací byl zaznamenán u 14 z 92 pacientů (15,2 %). U 30 udávaných alergií (18,4 %) autoři vy‑ hodnotili, že se s vysokou pravděpodobností nejednalo o skutečnou alergickou reakci, ale o výskyt jiných nežádoucích účinků a intole‑ ranci léčivých přípravků. Diskuze Tato průřezová práce se zaměřila na četnost lékových alergií u hospitalizovaných pacientů na vybraných klinikách ve Fakultní nemocnici Olomouc a na soulad mezi informacemi uvede‑ nými ve zdravotnické dokumentaci a podrob‑ nou anamnézou získanou od pacienta. Naše výsledky ukazují, že prevalence lékových aler‑ gií mezi hospitalizovanými pacienty je 21,2 %, což je v souladu s publikovanými literárními údaji 15,9 % (7,5–23,5) (9, 11). Udávaná četnost lékových alergií je nižší u obecné populace (5,9 %) a ambulantních pacientů (11,4 %) (11). Prevalence je vyšší u žen, které zároveň tvoří i větší podíl hospitalizovaných. V případě žen byl vyšší průměrný počet lé‑ kových skupin s udávanou alergickou reakcí (2,0 vs. 1,3 u mužů), nicméně rozdíl nebyl statisticky významný. Jedna třetina pacientů s lékovou aler‑ Graf 2b.  Četnost zastoupení jednotlivých skupin antibiotik ostatní; 4 % neurčeno/poly; 4 % fluorochinolony; 2 % aminoglykosidy; 3 % tetracykliny; 3 % makrolidy; 5 % sulfonamidy; 24 % beta-laktamy; 55 %