Klinická farmakologie a farmacie – 2/2020

KLINICKÁ FARMAKOLOGIE A FARMACIE / Klin Farmakol Farm 2020; 34(2): 56–62 /  www.klinickafarmakologie.cz 56 HLAVNÍ TÉMA Laboratorní metody v terapeutickém monitorování léků Laboratorní metody v terapeutickém monitorování léků Hana Brozmanová Oddělení klinické farmakologie, Ústav laboratorní diagnostiky, Fakultní nemocnice Ostrava Ústav klinické farmakologie, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava Významnou součástí terapeutického monitorování léků jsou laboratorní metody, používané na stanovení koncentrace léčivých látek v plné krvi séru, plasmě, příp. dalších biologických matricích. V článku je uveden přehled rutinních analytických metod a postupně se zvyšující význam kapalinové chromatografie s hmotnostní detekcí v analytice léčivých látek. Klíčová slova: imunoanalýza, kapalinová chromatografie, hmotnostní detekce, validace. Laboratory methods in therapeutic drug monitoring An important part of therapeutic drug monitoring are laboratory methods used to determine the concentration of drugs in the whole blood of serum, plasma, or other biological matrices. The article provides an overview of routine analytical methods and the gradually increasing importance of liquid chromatography with mass detection in the analysis of drugs. Key words: immunoassay, liquid chromatography, mass detection, validation. Úvod Terapeutické monitorování léků (TDM) je součástí personalizované medicíny a využívá se v případě léčivých látek, kterémají úzký vztahmezi koncentrací a účinkem, když je účinek léku obtížně klinickyměřitelný, dále u léků s nelineární kinetikou a také v případech, když má lék úzkou terapeu­ tickou šíři. TDM zahrnuje stanovení koncentrace daného léčiva v krvi, popř. v séru nebo plasmě (mateřskémmléku nebo slinách), případnou úpra­ vu dávkovacího schématu často s využitím farma­ kokinetické analýzy, která zajistí dosažení optimální terapeutické koncentrace léčiva sminimálnímvý­ skytem jeho nežádoucích účinků. Protože koncentrace léčivé látky se mění v průběhu každého dávkovacího intervalu, mu­ síme znát jednak způsob a dobu podání léku a také dobu odběru krve. Standardně se krev odebírá před aplikací další dávky a stanoví se tak nejnižší, údolní koncentrace léčiva. Pokud chce­ me stanovit nejvyšší dosaženou koncentraci, odběry krve se provádí v závislosti na způsobu aplikace: u intravenózního podání za 30 minut po skončení infuze, u intramuskulárního podání za 1 hodinu a u perorální aplikace stanovujeme nejvyšší dosaženou koncentraci v době t max , kte­ rá je u každého léku jiná. Léčivé látky se nacházejí v krvi popř. séru jednak volné a jednak vázané na plasmatické bílkoviny. Míra a způsob této vazby závisí na vlastnostech jednotlivých látek a také na klinic­ kém stavu pacienta. Množství plasmatických bílkovin a jejich vazebné vlastnosti mohou být ovlivněny probíhající chorobou, těhotenstvím nebo interakcemi se současně podávanými léky. Nutno mít na paměti, že se měří vždy celková koncentrace daného léčiva, a že volná, to je účin­ ná složka může být ovlivněna především u látek s vysokou vazebností (98 %) jako je např. feny­ toin nebo kyselina valproová (1). V současné době se diskutuje o významu stanovení volné frakce v souvislosti s TDM beta laktamových antibiotik, především těch, která jsou významně vázána na bílkoviny plasmy jako např. ceftriaxon. Někteří autoři doporučují stanovovat volnou frakci těchto látek rutinně za použití ultrafiltrace nebo ji určit přepočtem na základě dostupných biochemických parametrů (2). Významnou sou­ částí TDM je i měření koncentrace metabolitů, a to především aktivních, které se na konečném účinku léčiv podílí společně s parentní látkou (1). Metody na stanovení koncentrace léčivých látek v biologických tekutinách se vyvíjely paralel­ ně od šedesátých let minulého století a v součas­ nosti jemůžeme rozdělit na dvě základní skupiny: 1) metody imunoanalytické a 2) metody fyzikálně­ ‑chemické (spektrofotometrie, elektromigrační metody a především chromatografické metody). Imunoanalytické metody Historie imunoanalytických metod se začíná psát v roce 1959, kdy američtí vědci R. Yalowová a S. Berson poprvé popsali princip imunoanalýzy KORESPONDENČNÍ ADRESA AUTORA: RNDr. Hana Brozmanová, CSc., hana.brozmanova@fno.cz Oddělení klinické farmakologie, Ústav laboratorní diagnostiky, Fakultní nemocnice Ostrava 17. listopadu 1790, 708 52 Ostrava Cit. zkr: Klin Farmakol Farm 2020; 34(2): 56–62 Článek přijat redakcí: 11. 5. 2020 Článek přijat k publikaci: 22. 6. 2020