Klinická farmakologie a farmacie – 2/2020

www.klinickafarmakologie.cz  / Klin Farmakol Farm 2020; 34(2): 70–73 / KLINICKÁ FARMAKOLOGIE A FARMACIE 71 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Biosimilární infliximab v pediatrii extrapolace indikací. Pokud biosimilární léčivý přípravek prokáže dostatečnou podobnost s re­ ferenčním přípravkem z hlediska klinické účin­ nosti a bezpečnosti v jedné indikaci, lze tento výsledek extrapolovat na další indikace referenč­ ního léku. Tento proces ovšem není automatic­ ký, ale může být uskutečněn pouze na základě vědecky relevantních argumentů. Je tedy nutné prokázat, že mechanismus účinku a mechanismy vzniku nežádoucích účinků jsou v těchto indi­ kacích stejné, jako u indikace, ve které již byla prokázána podobnost biosimilar a originálu. Při posuzování této otázky se vychází z komplexu preklinických a klinických dat, získaného v celém průběhu hodnocení biosimilárního léku (1). To pochopitelně platí i pro schvalování biosimilars pro použití u zvláštních skupin pacientů, mezi které patří i nemocní v dětském věku. Biosimilární léky jsou v Evropské Unii regis­ trovány centralizovanou procedurou Evropské lékové agentury, která je zřejmě nejkvalitnější a nejpřísnější na světě. Jako první byly v Evropské unii registrovány již v roce 2006 biosimilární pří­ pravky somatropinu, po kterých bezprostředně následovala řada biosimilárních přípravků epo­ etinů a filgrastimu. Přes určité počáteční obavy se tyto přípravky v klinické praxi plně osvědčily. První monoklonální protilátkou, které v Evropské unii vypršela patentová ochrana, byl infliximab (originální přípravek Remicade®). Jedná se o chimérickou monoklonální protilátku proti TNF‑α. Je používán již dvacet let a za tuto dobu se stal nedílnou součástí léčby autoimu­ nitních chorob v gastroenterologii, revmatologii a dermatologii. Jako první biologicky podobný přípravek infliximabu byla Evropskou lékovou agenturou schválena v září roku 2013 molekula s názvem CT‑P13, vyvinutá jihokorejskou firmou Celltrion a distribuovaná v ČR pod názvem Remsima® (3). Tento přípravek byl registrován ve všech indikacích originálního infliximabu. Je tedy určen i pro léčbu dětí s idiopatickými střevními záněty od 6 let věku, u kterých selhala nebo je kontraindikována konvenční léčba. Dnes je možné jednoznačně konstatovat, že koncept biosimilárních léčiv se plně osvědčil. V Evropě máme již 15 let zkušeností s jejich po­ užíváním, během kterých nedošlo k žádnému vědecky opodstatněnému zpochybnění celé koncepce, přičemž ekonomický přínos jejich za­ vedení do medicínské praxe je naprosto nezpo­ chybnitelný. Díky biosimilars poklesly cenymnoha biologických léčiv o desítky procent (4) a v řadě zemí prakticky vymizely čekací listy na biologic­ kou léčbu některých závažných onemocnění. Pokud jde o biosimilární infliximab CT‑P13, máme již k dispozici dostatečně robustní data, která potvrzují účinnost a bezpečnost ve všech indikacích v léčbě dospělých pacientů. Potvrzena je také bezproblémovámožnost záměny (switche) originálního přípravku za biosimilární (5). Pokud jde o děti, je dostupných údajů zatím o něco mé­ ně. Je to způsobeno jednak jistou opatrností při zavádění koncepčně nových léčivých přípravků u dětí, jednak samozřejmě i menším počtem ne­ mocných, u kterých je tato léčba indikována. Byla však již publikována celá řada prací, které prokazují účinnost a bezpečnost biosimilárního infliximabu i v této skupině nemocných. Přehled publikovaných výsledků První publikovanou prací popisující switch z originálního infliximabu na biosimilar CT‑P13 u dětí byla prospektivní studie provedená ve třech fakultních nemocnicích v Polsku. Studie zahrnovala 32 dětí s Crohnovou chorobou (CD) a 7 dětí s ulcerózní kolitidou (UC). Průměrný věk při diagnóze CD byl 11,1 roků a 12,3 při diagnóze UC. Všichni pacienti byli v úvodní fázi léčby léčeni originálním přípravkem (průměrně 9,9 podání u pacientů s CD a 5,1 u UC). Poté byl proveden switch na biosimilární přípravek. Průměrná doba mezi podánímprvní dávky originálu a první dávky biosimilárního přípravku byla 67 týdnů. Při posled­ ní dávce biosimilar bylo v remisi 88 % pacientů s CD a 57 % s UC. Spektrum a počet nežádoucích účinků se nelišily od těch popisovaných u origi­ nálního přípravku (6). Druhá (prospektivní) studie polských autorů se zabývala indukční terapií biosimilárním pří­ pravkem u pacientů s CD. Celkem 36 dětským pacientům (průměrný věk v době diagnózy 11,8 let) byl podán biosimilární infliximab ve 3 dávkách 5 mg/kg v týdnech 0, 2 a 6. Hodnocení proběhlo ve 14. týdnu, před podáním čtvrté dávky. Indukční terapii dokončilo 34 pacientů, klinická odpověď byla dosažena u 31 pacientů (86 %) a u 24 (67 %) došlo k remisi. Nevyskytly se žádné neočekávané nežádoucí účinky. Alergická reakce, vedoucí k ukončení léčby, se vyskytla v jednom případě. Ačkoli počet pacientů zařa­ zených do studie byl relativně malý, lze konsta­ tovat, že bezpečnost a účinnost byla v této studii plně srovnatelná s originálním přípravkem (7). Prospektivní studie provedená ve Velké Británii v letech 2015 - 2016 vyčíslila i úsporu při použití biosimilarního infliximabu CT‑P13. Zahrnovala 40 dětí (průměrný věk 13,7 let; 29 s CD a 11 s UC; 60 % byli chlapci), u kterých byla nově zahájena biologická léčba biosimilár­ ním infliximabem. Použití tohoto přípravku bylo spojeno se signifikantním zlepšením ve všech sledovaných parametrech účinnosti. Ve studii se nevyskytly žádné závažné nežádoucí účinky. Autoři vyčíslili úsporu oproti použití originálního přípravku na 38 % nákladů (8). Tab. 1.  Porovnání charakteristik generických a biosimilárních kopií originálních léčivých přípravků Generická kopie Biosimilar Původ Chemická izolace a syntéza Výroba živými buňkami Složení Stejné kvalitativní a kvantitativní složení léčivých látek jako originál Stejné fyzikální, chemické a biologické vlastnosti jako originál Léková forma Stejná jako originál Stejná jako originál Shoda s originálním léčivem Chemická shoda a bioekvivalence prokázaná bioekvivalenční studií Podobnost prokázaná preklinickými a klinickými testy Indikace Automaticky pro všechny indikace originálu Extrapolace indikací Registrační dokumentace Zkrácená Průkaz chemické totožnosti a případně bioekvivalence Kompletní Preklinická a klinická hodnocení Terapeutická zaměnitelnost Ano Ano Generická substituce Ano Nedoporučuje se