Klinická farmakologie a farmacie – 2/2020

KLINICKÁ FARMAKOLOGIE A FARMACIE / Klin Farmakol Farm 2020; 34(2): 41–46 /  www.klinickafarmakologie.cz 46 HLAVNÍ TÉMA Klinická farmakologie: lékařská odbornost, akademická disciplína a vědní obor na lékařských fakultách. Výzkum v oboru je nepochybně na dobré evropské úrovni, o čemž svědčí řada odborných publikací v mezinárod­ ních časopisech i sdělení na mezinárodních odborných konferencích. Národní odborné konference pořádá každoročně jak Česká spo­ lečnost klinické farmakologie, tak Sekce klinické farmakologie ČSEKFT v rámci Farmakologických dnů. Díky své vědecké úrovni mohou naše odborné společnosti také pořádat významné mezinárodní kongresy. Výuka klinické farmakologiemá také své pev­ némísto v kurikulu studia všeobecného lékařství. Je jednak integrována do výuky základní farmako­ logie, jednak na většině lékařských fakult existuje jako povinně volitelný obor v předposledních ročnících studia. V současné době jsme bohužel svědky jen těžko pochopitelných snah o redukci výuky farmakologie na některých fakultách, jde však zatím, doufejme, o ojedinělé excesy dané nekompetentností momentálně a snad jen do­ časně rozhodujících akademických funkcionářů. Stagnaci zažívá i výuka klinické farmakolo­ gie v rámci specializační přípravy lékařů. Došlo například ke zrušení možnosti volitelné praxe na pracovištích klinické farmakologie v rámci specializace v interním lékařství. Klinická farma­ kologie v minimálním rozsahu je nadále alespoň součástí předatestačních kurzů v oborech interní lékařství, gastroenterologie a neurologie. Naopak velmi dobře se etablovala výuka vel­ mi široce definované klinické farmakologie ve výuce dalších zdravotnických oborů od zubního lékařství přes všechny pregraduální obory ošet­ řovatelství (11) i porodní asistence až po výuku zdravotnických záchranářů. V těchto oborech exi­ stuje podlemého názoru velký potenciál rozvoje klinické farmakologie jako akademické disciplíny, zejména pokud bude výuka přizpůsobována je­ jich specifickým požadavkům a rozšiřujícím se kompetencím ve zdravotnickém systému. Jak již bylo naznačeno v předchozím textu, existence klinické farmakologie jako lékařské odbornosti v rámci medicínské praxe je kritic­ kýmmístem fungování a dalšího rozvoje oboru všude v Evropě. Česká republika má přitom historicky velmi dobrou pozici, neboť již od 70. let 20. století funguje klinická farmakologie nepřetržitě jako lékařská specializace v rámci zdravotnického systému. Komplexní shrnutí situace v tomto ohledu přinesl v roce 2008 článek Milana Grundmanna (4). Nicméně vývoj od té doby nelze při nejlepší vůli označit jinak než jako stagnaci. Podařilo se sice zachovat existenci lékařské specializace jako nadstavbo­ vého oboru na některé základní obory (interní lékařství, pediatrii a geriatrii), existuje kvalitní koncepce oboru, avšak počet kvalifikovaných specialistů v klinické praxi je pro další rozvoj naprosto nedostatečný. Pracoviště klinické farmakologie nadále existují pouze v rámci nemocnic nejvyššího typu, často jsou však součástí jiných oddělení, ústavů či center. Co je však ještě horší, většina pracovišť je perso­ nálně obsazena pouze jedním, v lepších přípa­ dech dvěma kvalifikovanými lékaři. To prakticky znemožňuje jejich fungování v plné šíři výše uvedených kompetencí. Úplně nejhorší pak je, že mladých lékařů ve specializační přípravě prakticky přestalo přibývat. I když dnes máme v oboru vynikající odborníky s širokým rozsa­ hem znalostí a dovedností, v souboji kvality s kvantitou bohužel nakonec téměř vždy ví­ tězí kvantita. Pokud se nepodaří zvýšit počet lékařů se specializovanou způsobilostí, kteří vykonávají klinickou činnost ve zdravotnických zařízeních, je klinická farmakologie jako lékařská specializace v praxi odsouzena k zániku. Podrobnější vyhodnocení současného sta­ vu klinické farmakologie v rámci českého sys­ tému zdravotnictví přesahuje možnosti tohoto textu, bylo by však vhodné takové vyhodnoce­ ní v rámci ČSKF co nejdříve zrealizovat. Zajisté se dnes nemusíme obávat o existenci klinické farmakologie jako vědeckého oboru či akade­ mické disciplíny, k zachování našeho oboru jako platné součásti klinické medicíny v praxi však budeme muset vynaložit značné úsilí. Závěr Už před lety bylo v celém ekonomicky vy­ spělém světě dosaženo stavu, kdy je zcela ne­ zpochybnitelný význam klinické farmakologie pří výzkumu a vývoji nových léků a v oblasti lékových regulací. Lze také konstatovat, že kli­ nická farmakologie v širším slova smyslu je také nedílnou součástí pregraduální i postgraduální výuky všeobecného lékařství a mnoha dalších zdravotnických oborů. Ve vlastní klinické medicíně se však význam klinické farmakologie velmi liší mezi jednotlivými zeměmi, a to i v rámci Evropské Unie. Existence klinické farmakologie v užším smyslu, tedy jako lékařské specializace, není do budoucna ani zda­ leka jednoznačně zajištěna. V České republice po velmi dobrých začátcích nyní prožíváme dlouhé období stagnace. Jestli se bude náš obor rozvíjet kvalitativně i kvantitativně v rámci českého zdra­ votnictví záleží výhradně na tom, jestli kliničtí farmakologové dokážou reálnými výsledky své práce přesvědčit kolegy z ostatních klinických oborů, že jsou užitečnými členy multidiscipli­ nárních zdravotnických týmů a že jejich práce zvyšuje kvalitu péče o pacienty. LITERATURA 1. Strojil J, Jezdinský J. The first clinical pharmacolo­ gy unit in the world was probably founded in Vienna in 1911. Br J Clin Pharmacol. 2014; 78(4): 776–780. 2. Birkett D, Brøsen K, Cascorbi I, et al. Clinical pharmacolo­ gy in research, teaching and health care: Considerations by IUPHAR, the International Union of Basic and Clinical Phar­ macology. Basic Clin Pharmacol Toxicol. 2010; 107(1): 531–59. 3. Elis J. Počátky klinické farmakologie v českých zemích. Klin Farmakol Farm 2010; 24(3): 161–163. 4. Grundmann M. 30 let klinické farmakologie ve zdravot­ nických zařízeních České republiky. Klin Farmakol Farm 2008; 22(4): 127–129. 5. Aronson JK. A manifesto for clinical pharmacology from principles to practice. Br J Clin Pharmacol. 2010; 70(1):3–13. 6. Page C. A response to: ‚Amanifesto for clinical pharmacology fromprinciples to practice‘ by Jeff Aronson. Br J Clin Pharmacol. 2010; 70(6): 912–913. 7. Orme M, Sjöqvist F. Clinical Pharmacology in European he­ alth care‑outcome of a questionnaire study in 31 countries. Eur J Clin Pharmacol. 2013; 69(9): 1635–1639. 8. Coleman JJ, Samer C, Zeitlinger M, et al. The European Asso­ ciation for Clinical Pharmacology and Therapeutics-25 years‘ young and going strong. Eur J Clin Pharmacol. 2019; 75(6): 743–750. 9. Brinkman DJ, Tichelaar J, Mokkink LB, et al. Key Learning Outcomes for Clinical Pharmacology and Therapeutics Edu­ cation in Europe: A Modified Delphi Study. Clin Pharmacol Ther. 2018; 104(2): 317–325. 10. Gill M, Andersen E, Hilsmann N. Best practices for tea­ ching pharmacology to undergraduate nursing students: A systematic review of the literature. Nurse Educ Today. 2019; 74: 15–24. 11. Štrbová P, Mikšová Z, Mazalová L. Výuka farmakologie ve vysokoškolském kvalifikačním vzdělávání všeobec­ ných sester v České republice. Klin Farmakol Farm 2014; 28(4): 137–114.