www.klinickafarmakologie.cz 137 KLINICKÁ FARMAKOLOGIE A FARMACIE ABSTRAKTA Vybraná abstrakta z 23. české konference klinické farmakologie Cíl studie: U pacientů po chirurgické ablaci fibrilace síní byla vyhodnocena léková interakce mezi AMI (včetně DEA) a M a její závislost na koncentraci AMI, resp. DEA. Metodika: Prospektivní observační studie zahrnovala 68 pacientů, kteří podstoupili chirurgickou ablaci v letech 2014–2017. Byly stanoveny sérové koncentrace AMI, DEA, M a jeho metabolitu α-hydroxymetoprololu (OH-M). Výsledky: Sérové koncentrace M se pohybovaly v rozmezí 2,50–152,50 µg/l (průměr ± SD = 20,01 ± 26,37 µg/l) u všech pacientů (s AMI i bez něj) po celou dobu sledování (jak během hospitalizace, tak ambulantních kontrol), koncentrace OH-M v séru mezi 2,50–252,60 µg/l (38,59 ± 44,92 µg/l). Zdánlivá perorální clearance M a metabolický poměr M/OH-M se statisticky významně nelišily mezi pacienty s a bez AMI po celou dobu pozorování, a to ani s ohledem na přítomnost nebo nepřítomnost defektní alely CYP2D6. Signifikantní korelace byla pozorována mezi poměrem koncentrace/dávka M a sérovou koncentrací AMI i DEA (p < 0,0001) a mezi metabolickým poměrem M/OH-M (údolní koncentrace) a koncentrací DEA v séru (p = 0,0172). Závěr: Neprokázali jsme, že by mezi pacienty s AMI a bez AMI byly statisticky významné rozdíly ve zdánlivé perorální clearance nebo v poměru koncentrace/dávka metoprololu, ani v metabolickém poměru M/OH-M. Léková interakce mezi AMI a M se v našem souboru pacientů významně neprojevila, pravděpodobně kvůli nízkým podávaným dávkám metoprololu. Monitorování sérových koncentrací monomethyl fumarátu u pacientů s roztroušenou sklerózou Kacířová Ivana1, 2, Grundmann Milan1, 2, Pešáková Veronika2, Kušníriková Krška Zuzana3, Hradílek Pavel4, 5, Brozmanová Hana1, 2 1Ústav klinické farmakologie, LF, Ostravská univerzita 2Oddělení klinické farmakologie, ÚLM, FN Ostrava 3Oddělení dětské neurologie, Neurologická klinika, FN Ostrava 4Neurologická klinika, FN Ostrava 5Katedra klinických neurověd, LF, Ostravská univerzita Úvod: Dimethyl fumarát (DMF) se používá k léčbě roztroušené sklerózy (RS). Po užití je hydrolyzován na aktivní metabolit monomethyl fumarát (MMF), který je absorbován. Cíl studie: Sledovat sérové koncentrace MMF u pacientů s RS a analyzovat vztah s klinickými a nežádoucími účinky. Metodika: V pilotní prospektivní studii byla shromážděna data 50 pacientů (31 žen, 19 mužů) léčených DMF v dávce 240 mg 2×/den. Koncentrace MMF byly stanoveny kapalinovou chromatografií – tandemovou hmotnostní spektrometrií za 0,5 h, 1–5 h, 7–10 nebo 11–40 h po užití. Výsledky: Koncentrace MMF se pohybovaly v rozmezí < 5,0–3 177,9 μg/l. Maximální sérové koncentrace byly pozorovány za 2–5 h po užití a poté klesly přibližně na jednu desetinu a přibližně za 10 h po užití byly téměř všechny koncentrace nedetekovatelné. Absolutní počty lymfocytů byly naměřeny v rozmezí 0,4–3,4 × 109/l a hodnoty < 0,8 × 109/l byly zjištěny u 10 pacientů (20 %). Těžká lymfopenie se objevila u dvou pacientů (4 %) za 12, resp. 37 měsíců po zahájení léčby. Závěr: Široká interindividuální variabilita farmakokinetiky MMF by mohla přispět k rozdílné odpovědi na DMF u pacientů s RS. Ve vztahu vyšších maximálních koncentrací MMF ke klinickým účinkům a absolutnímu počtu lymfocytů byl pozorován statisticky nevýznamný, avšak patrný trend. Nefrotoxicita vankomycinu po zavedení vyššího terapeutického rozmezí Kořístková Blanka1, 2, Grundmann Milan1, 2, Brozmanová Hana1, 2, Kacířová Ivana1, 2 1Ústav klinické farmakologie, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita 2Oddělení klinické farmakologie, Ústav laboratorní medicíny, Fakultní nemocnice Ostrava Úvod: Terapeutické rozmezí vankomycinu bylo na našem oddělení zvýšeno z 10–15 mg/l na 10–20 mg/l (i) v 12/2012. Cíl studie: Sledovat vztah mezi terapeutickým rozmezím a rozvojem nefrotoxicity v období před (1.) a po (2.) zavedení vyššího rozmezí. Metodika: Cmin byly analyzovány u 4 217 vzorků od 912 dospělých pacientů (587 mužů). Pacienti byli rozděleni podle sérového kreatininu při 1. kontrole: I. normální funkce, II. zhoršená funkce (ženy > 90 µmol/l, muži > 105 µmol/l), III. špatná funkce ledvin > 265,2 µmol/l (3 mg/dl). Nefrotoxicita = vzestup o 0,5 mg/dl nebo 50 % (u skupin I, II) nebo > 1 mg/dl (u skupiny III). Byly porovnány 1. Cmin v den nefrotoxicity v obou obdobích, 2. maximální Cmin před rozvojem nefrotoxicity (In, IIn, IIIn) s hodnotami během prvních 18 dnů u pacientů bez nefrotoxicity (I, II, III). Výsledky prezentovány jako průměr ± SD. Statistika: Mann-Whitney test. Výsledky: 1. Výskyt nefrotoxicity byl v obou obdobích obdobný – 14 % a 16 % pacientů (NS). Cmin byla v den nefrotoxicity vyšší v 2. období: 1. období (In/IIn/IIn): 22,8 ± 9,8/22,6 ± 6,8/21,6 ± 10,4 vs 2. období: 27,5 ± 11,4*/22,8 ± 8,5/28,5 ± 8,2 mg/l, *p < 0,05. 2. Maximální hodnoty Cmin byly vyšší u pacientů s nefrotoxicitou: (In/IIn/IIIn): 33,8 ± 16,3**/28,2 ± 9,2**/33,4 ± 14,3 vs (I/II/III): 19,0 ± 8,4/24,7 ± 13,5/29,6 ± 20,4 mg/l, **p < 0.001.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=