www.klinickafarmakologie.cz / Klin Farmakol Farm. 2025;39(3):155-159 / KLINICKÁ FARMAKOLOGIE A FARMACIE 157 HLAVNÍ TÉMA Betablokátory v léčbě poruch srdečního rytmu zpomalují vedení AV uzlem (prodlužují dobu převodu), prodlužují trvání akčního potenciálu a dobu refrakterní periody prostřednictvím inhibice fosforylace iontových kanálů systému cAMP/PKA (7). AVNRT vzniká na základě reentry okruhu v oblasti AV uzlu, jehož podkladem je funkčně odlišná „rychlá“ a „pomalá“ dráha. Rychlá dráha vede sice rychleji, ale má delší refrakterní periodu, zatímco pomalá dráha má refrakteritu delší. Během typické AVNRT dochází k antegrádnímu vedení pomalou drahou a k retrográdnímu vedení rychlou drahou. Role BB v potlačení této arytmie spočívá v prodloužení refrakterní periody AV uzlu, což může vést k přerušení reentry okruhu. Chronické užívaní BB snižuje recidivu o 60–70 % (8). U AVRT je reentry okruh tvořen akcesorní dráhou mezi síní a komorou (levostranná vs. pravostranná spojka) a AV uzlem. V závislosti na směru šíření vzruchu akcesorní dráhou pak rozlišujeme úzkokomplexovou AVRT (ortodromní), převod vzruchu ze síní na komory je veden AV uzlem, a širokokomplexovou AVRT (antidromní), kdy je signál ze síní na komory převeden pomocí akcesorní dráhy. BB jsou díky blokádě vedení v AV uzlu účinné u ortodromní AVRT, avšak u antidromního vedení jsou méně účinné, jelikož nejsou schopny potlačit rychle vedoucí akcesorní dráhu. Při současné existenci AF mohou blokací AV uzlu přispět k dominantnímu vedení přes akcesorní dráhu, což může mít za následek převod ze síní na komory 1:1 a vznik fibrilace komor končící náhlou srdeční smrtí (9, 10). Mechanismem vzniku AF jsou ektopické fokusy a microreentry okruhy. Důležitou roli hraje elektrická remodelace, což vede k nekoordinované elektrické aktivitě síní. Prodloužením refrakterní periody cestou beta adrenergní blokády dochází k omezení ventrikulární odpovědi, a tím ke snížení srdeční frekvence (11). Flutter síní vzniká na podkladě makroreentry okruhu a BB se zde uplatňují stejným mechanismem jako u AF, kdy zpomalením AV vedení snižují převod na komory. Pro zpomalení převodu AV uzlem jsou BB často označovány jako tzv. uzlová antiarytmika. Výjimku zde tvoří sotalol, který je díky svému vlivu na draslíkové kanály schopen ovlivnit i srdeční rytmus a je řazen mezi antiarytmika III. třídy. Nevýhodou tohoto preparátu je však riziko vzniku maligní komorové arytmie torsades de pointes (TdP) i při nepatrném prodloužení QT intervalu korigovaného k srdeční frekvenci (QTc). Komorová arytmie Komorové arytmie, včetně komorových extrasystol, komorové tachykardie (VT) a komorové fibrilace (VF), jsou spojeny s vysokou morbiditou a mortalitou, zejména u pacientů se strukturálním onemocněním srdce. U těchto chorob díky své schopnosti modulovat aktivitu sympatického nervového systému a elektrofyziologii představují BB základní léčbu komorových arytmií. Blokádou βAR snižují automacii ektopických ložisek, potlačují spouštěnou aktivitu - časné i pozdní následné depolarizace, které hrají klíčovou roli v arytmogenezi. Chronické užívání BB také prodlužuje efektivní refrakterní periodu v komorové tkáni, což snižuje pravděpodobnost vzniku reentry okruhu. V rámci arytmogeneze je jistě podstatný pozitivní vliv BB na sníženou spotřebu kyslíku myokardu. Snížením srdeční frekvence, kontraktility a krevního tlaku zlepšují perfuzi myokardu a zmírňují ischemií podmíněné arytmie, které jsou častým spouštěčem VT/VF u pacientů s nemocí koronárních tepen (5). Hereditární arytmické syndromy Ve skupině dědičných arytmických syndromů, jako např. katecholaminergní polymorfní komorová tachykardie (catecholaminergic polymorphic ventricular tachycardia – CPVT) a syndromu dlouhého QT intervalu (LQTS), zaujímají BB v terapeutickém algoritmu jednu z nejdůležitějších rolí a svými účinky výrazně přispívají ke snížení rizika náhlé srdeční smrti (12). Nedílnou součástí terapie těchto syndromů jsou však i režimová opatření, která mají zabránit spouštěcímu mechanismu arytmií. Ve většině případů je doporučeno vyvarovat se velké fyzické či psychické zátěži a dále pak těsná kontrola vnitřního prostředí, především kalemie a magnezemie. U LQTS je potřeba vyvarovat se léků prodlužujících QTc interval. CPVT je vzácné geneticky podmíněné onemocnění charakterizované komorovými arytmiemi s typickým bidirekčním charakterem (Obr. 2). Jedinci s touto diagnózou mají strukturálně zdravé srdce, klidové EKG je zcela fyziologické a maligní arytmie jsou vyvolány námahou nebo stresem. CPVT významně zvyšuje riziko náhlé srdeční smrti zejména u dětí a mladých dospělých. Genetickým podkladem CPVT bývá v 60% případech mutace v genu RyR2, jenž kóduje srdeční ryanodinový receptor. Dědičnost je autozomálně dominantní. Existuje i vzácnější autozomálně recesivní dědičnost, která je vázaná na gen CASQ2 pro calsequestrin. Ryanodinový receptor společně s calsequestrinem hrají nezastupitelnou roli v intracelulárním hospodařením Ca2+ iontů Obr. 2. EKG obraz bidirekčních komorových kupletů, specifické pro CPVT (katecholaminergní polymorfní komorovou tachykardii)
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=