Martin Kuneš, Jaroslav Květina

Na přelomu září se uskutečnilo tradiční mezinárodní setkání toxikologů (nejen slovenských a českých), tentokrát v malebném prostředí Malých Karpat v Píle-Časté. Podle číslované posloupnosti a podle současného názvu konference šlo sice o 9. setkání, počátky jejich pořádání lze však vystopovat na konci sedmdesátých let minulého století, tehdy jako národní toxikologické konference v rámci Československého státu. Celou touto cca čtvrtstoletou historií se prolínala a prolíná snaha organizátorů o co nejširší toxikologickou mezioborovost. Prapůvod této tendence pramení ze zrodu československé toxikologie jako vědecké společnosti. Ta se organizačně začala odvíjet (od šedesátých let m. st.) od užšího pojetí, tj. od toxikologie lékové a i proto jsou naše toxikologické společnosti sekcemi národních společností farmakologických. V uvedené tendenci k toxikologické mnoho-oborovosti lze považovat letošní konferenci - díky náplni a různorodosti - za zvlášť zdařilou. Díky za to patří především hlavním organizátorům dr. J. Navarové a dr. E. Ujházimu z Ústavu experimentální farmakologie SAV.

Kromě vyzvaných úvodních referátů vykrystalizoval obsah jak orálních sdělení tak posterových prezentací do čtyř tématických bloků.

Vyzvanými metodologickými sděleními byly -Mnohočetná léková rezistence v kultuře lidských plicních buněk- (H. Foth ze SRN), -Polychlorované bifenyly (PCB) ve východním Slovensku a struktura a význam projektu vyhodnocujícího vliv PCB na lidské zdraví- (T. Trnovec), -Význam terapeutického monitorování léčiv v klinické praxi- (J. Novotný), -Testování akutní toxicity směsi chemikálií a distribuční koeficienty- (M. Tichý).

V rámci sekce -vývojové toxikologie- zaznělo pět příspěvků, zabývajících se především studiem antioxidačního účinku melatoninu a jeho protektivními účinky vůči působení toxických látek jako např. fenytoinu či diquatu (M. Zeman, J. Navarová, K. Balážová). Dále zazněla metodologie testování neurobehaviorálních funkcí u potkanů a jejich ovlivnění melatoninem (P. Kovačovský, M. Dubovický). Na závěr této sekce byla prezentována instruktáž z oblasti legislativy a postupů při schvalování projektů pokusů na zvířatech na Slovensku (D. Bucsuházyová).

V bloku -cytotoxicita, mutagenita a karcinogenita- byly prezentovány výsledky řady experimentů, zabývajících se testováním míry defektu a reparace DNA vlivem vybraných genotoxických látek v kulturách buněčných linií (J. Lábaj, M. Lazarová, E. Horváthová, S. Letašiová, D. Macejová, M. Trebatická). Další práce se týkaly antioxidačních účinků polyfenolických látek (L. Gallová, M. Pavelková), kyseliny lipoové (A. Machálková), polarografickou detekcí a stanovením potenciální karcinogenity syntetických i přírodních látek (Z. Ovesná). Tři přednášky byly věnovány zjišťování toxicity tzv. změkčovadel přidávaných do umělých hmot, ze kterých jsou vyráběny produkty jako součásti každodenní potřeby (A. Mlynarčíková, S. Scsuková, M. Ficková).

Z oblasti -klinické toxikologie- odezněl příspěvek o jednotlivých vývojových stadiích lidského plodu a riziku toxického ovlivnění (V. Pospíšilová, I. Brucknerová), dále studie zaměřené na monitoring drogové závislosti (H. Klusoňová) a na nefrotioxický a hepatotoxický účinek analgetik (M. Křenová).

Velmi obsáhlá byla sekce -experimentální toxikologie-. Šlo o relativně široké spektrum experimentálních prací, od hodnocení terapeutického a toxického efektu kovových iontů na biochemické, metabolické a fyziologické funkce tkání (V. Eybl, K. Bauerová), přes toxicitu vláken obsažených v průmyslových obkladových materiálech (M. Beňo), experimenty na animálních modelech, studujících ovlivnění, testování a měření metabolických a energetických pochodů v organizmu (S. Sumbalová, Z. Kašparová) a až po behaviorální testovaní neurotoxicity sarinu (M. Mach). Metodickými příspěvky byla jednak studie, o využitelnosti perfúze střeva in situ u potkanů pro studium absorpčních mechanizmů xenobiotik (M. Kuneš), jednak sdělení o kinetice kreatinkinázy, která koreluje s mírou oxidativního stresu a je odrazem poruchy energetického metabolizmu u chronických patologických stavů, přičemž se jeví využití neinvazního měření aktivity kreatinkinázy u lidí jako vhodné pro indikaci alterací energetického metabolizmu u starších lidí s hypertenzí či případným mozkovým selháním (S. Kašparová). Další sdělení se v rámci experimentální toxikologie zabývala orgánovou distribucí L-karnitinu, jakožto látky facilitující přechod některých chemických sloučenin přes biologické membrány (Z. Svoboda) a studiem kardiotoxicity žlučových kyselin (V. Štětinová). Dále pak experimenty, vedoucí k objasnění toxicity alkoholu (E. Pravdová) a studium aterosklerotických změn u králíků (I. Sadloňová).

Mimo uvedené tématické okruhy odeznělo mezi -varii- např. sdělení o teratoepidemiologickém monitoringu (I. Tomo), o produkci geneticky upravovaných plodin (P. Siekel), o neurotoxicitě anorganických kovových iontů (M. Vojtíšek), o biochemických procesech v buněčných liniích (I. Juránek).

Určitým vyvrcholením konference bylo poutavé (-spatra- přednesené) vzpomínání prof. H. Raškové na počátky vzniku toxikologie jako vědního oboru jednak u nás, a jednak mezinárodně (v obou případech se na tom profesorka Rašková vysoce aktivně podílela).

K neformálním kuloárovým diskuzím (kromě diskuzí u 32 posterových prací) přispělo nejen krásné prostředí pod majestátním hradem Červený kameň, ale i společenský večer s ochutnávkou produktů z okolních malokarpatských vinic.

Usnesením obou národních výborů toxikologických sekcí bylo schváleno konání 10. Česko-Slovenské toxikologické konference v Olomouci 14.-16. 9. 2005.