Klin Farmakol Farm. 2005;19(3):175-181
Fibrilace síní je nejčastěji hospitalizovaná setrvalá tachyarytmie, jejíž výskyt zvyšuje nejen morbiditu, ale i mortalitu nemocných. Výskyt fibrilace síní roste nejen s věkem nemocných, ale i absolutně, což zvyšuje náročnost ambulantní i hospitalizační léčby o tyto nemocné. Mnohočetná etiologie této arytmie dosud znemožňovala její kauzální léčbu. Strategie léčby fibrilace síní spočívá v prevenci trombembolických příhod, kontrole srdeční frekvence a stabilizaci sinusového rytmu. V prevenci trombembolií zůstává nejúčinnějším prostředkem antikoagulace. Kontrola srdeční frekvence může být prováděna tzv. uzlovými blokátory nebo ablačními metodami. Kontrola srdečního rytmu je většinou prováděna antiarytmiky propafenonem nebo amiodaronem, nově se objevuje možnost stabilizace sinusového rytmu inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu. Z nefarmakologických metod patří mezi nejúčinnější postupy elektrická kardioverze a selektivní katetrová ablace.
Atrial fibrillation is the most common sustained tachyarrhythmia. Atrial fibrillation increases both morbidity and mortality of patients. The incidence rises not only with advancing age, but also absolutely, thus increasing the demands on both out- and in-patient care. Its complex etiology has until now rendered it impossible to respond to causative therapy. The therapeutic strategy of atrial fibrillation consists in prevention of thromboembolism, heart rate control, and rhythm control. Anticoagulation remains the most efficient prevention method of thromboembolic events. Heart rate control is usually performed by the so called AV nodal blockers or by ablative methods. To control rhythm antiarrhythmic drugs propafenone and amiodarone are most often administered. Stabilization of sinus rhythm is newly achieved by angiotensin-converting enzymes, electrical cardioversion and selective catheter ablation.
Zveřejněno: 1. leden 2006 Zobrazit citaci