Klin Farmakol Farm. 2009;23(3):143-146

Nové pohledy na léčbu osteoporózy

prof. MUDr. Vladimír Palička CSc

Ústav klinické biochemie a diagnostiky FN a LF UK Hradec Králové

Počet nemocných osteoporózou je natolik vysoký, že vyžaduje nejen aktivní prevenci, ale i účelnou a opodstatněnou stratifikaci individuálního

rizika vzniku osteoporotické zlomeniny a adekvátního léčebného přístupu. Doposud používané kritérium tzv. T-skóre,

vycházejícího pouze ze změřené hustoty kostního minerálu ve vybraných oblastech osového skeletu, v tomto smyslu nedostačuje.

S podporou WHO vyvinutá metoda FRAX, která umožňuje podle základních antropometrických dat a přítomnosti či nepřítomnosti významných

rizikových faktorů vypočítat odhad rizika vzniku osteoporotické fraktury v příštích deseti letech u konkrétní osoby, by mohla

být v tomto smyslu velkým přínosem.

Nevyjasněnou oblastí je délka léčby, a to jak z hlediska potenciálních negativních efektů, tak i trvalosti účinku na snížení rizika fraktury.

Chybí objektivní důkazy, podložené seriózními studiemi typu EBM, podle kterých by bylo možno léčbu přerušit či dokonce ukončit.

Dosavadní stupeň znalostí neposkytuje dostatek důkazů k tomu, aby bylo opodstatněné léčbu ukončit.

Přesto, že spektrum účinných léků se významně rozšířilo, zdá se, že další vývoj povede k ovlivnění diferenciace kmenových buněk,

především pluripotentních mesenchymálních prekurzorů osteoblastů. I některé dosavadní léčebné přípravky do této oblasti zasahují,

byť to nebylo primárním důvodem jejich zavedení do praxe.

Klíčová slova: osteoporóza, individuální riziko fraktur, kmenové buňky.

Zveřejněno: 6. listopad 2009  Zobrazit citaci