Klin Farmakol Farm. 2025;39(4):218-222 | DOI: 10.36290/far.2025.075
Terapeutické monitorování léčiv (TDM) bylo tradičně využíváno především u antibiotik s úzkým terapeutickým indexem, jako jsou aminoglykosidy a vankomycin, nebo u léčiv se složitou farmakokinetikou, např. vorikonazolu. U většiny ostatních antibiotik se jeho použití omezovalo na specifické případy. V kontextu rostoucí prevalence multirezistentních patogenů a omezeného vývoje nových antibiotik však narůstá potřeba přehodnocení tohoto přístupu. TDM se v současnosti nejeví pouze jako nástroj ke zvýšení bezpečnosti, ale i jako klíčová strategie pro optimalizaci účinnosti a omezení vývoje rezistence, a tím i pro prodloužení klinické životnosti antiinfektiv.
Therapeutic drug monitoring (TDM) has traditionally been used primarily for antibiotics with a narrow therapeutic index, such as aminoglycosides and vancomycin, or for drugs with complex pharmacokinetics, such as voriconazole. For most other antibiotics, its use has been limited to specific cases. However, in the context of the growing prevalence of multidrug-resistant pathogens and the limited development of new antibiotics, there is an increasing need to reconsider this approach. TDM is now seen not only as a tool for improving safety but also as a key strategy for optimizing efficacy, limiting the development of resistance, and thereby extending the clinical lifespan of anti-infectives. The aim of this article is to assess whether linezolid meets the criteria for routine TDM. The text analyzes its pharmacokinetic and pharmacodynamic properties, the relationship between drug exposure and both therapeutic and toxic effects and considers the benefit of measuring plasma concentrations in specific patient groups, such as critically ill patients, individuals with reduced renal clearance, or frail elderly patients. In these patients, TDM should be considered standard practice.
Vloženo: 3. listopad 2025; Přijato: 18. prosinec 2025; Zveřejněno: 22. prosinec 2025 Zobrazit citaci
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít na PubMed...