www.klinickafarmakologie.cz / Klin Farmakol Farm. 2026;40(1):13-18 / KLINICKÁ FARMAKOLOGIE A FARMACIE 15 HLAVNÍ TÉMA Alergická rýma z pohledu alergologa vyvinutými projevy rýmy i astmatu až po pacienty s manifestací pouze jednoho z obou onemocnění. U pacientů trpících současně rýmou i astmatem vede zhoršení rýmy k provokaci astmatických obtíží a naopak, účinná léčba nosních symptomů ovlivňuje příznivě průběh astmatu i bronchiální hyperreaktivitu (8). Těsný oboustranný vztah mezi alergickou rýmou a astmatem vedl k zavedení koncepce společného postižení dýchacích cest. V roce 2001 byla založena iniciativa ARIA (Allergic Rhinitis and its Impact on Asthma – Alergická rýma a její vliv na astma), pod jejíž záštitou publikovala mezinárodní skupina expertů ve spolupráci s WHO zásadní zprávu sloužící v současné době jako mezinárodní doporučení diagnostiky a léčby pacientů s alergickými projevy na dýchacích cestách (3). Konkrétní praktická doporučení ARIA: 1. U všech pacientů s perzistující chronickou rýmou je nezbytné důkladné vyšetření pátrající po známkách bronchiálního astmatu nebo bronchiální hyperreaktivity. 2. Obdobně všichni pacienti s astmatem mají být cíleně vyšetřeni k vyloučení nebo potvrzení přítomnosti chronické rýmy. 3. Terapie vychází z platných doporučení pro léčbu obou chorob a má být optimálně volena tak, aby potlačila alergický zánět v celém průběhu dýchacích cest. Vyšetření s využitím moderních technologií vedly k upřesnění původních ARIA postulátů. Současná ARIA-MeDALL hypotéza (Allergic Rhinitis and its Impact on Asthma – MEchanisms of the Development of ALLergy) (9) definuje koncept dvou odlišných fenotypů: 1) samostatná alergická rýma (70–80 % pacientů), 2) systémové onemocnění zahrnující alergickou rýmu + astma multimorbiditu (20–30 % pacientů). Ukazuje se, že tyto dvě jednotky se liší v patofyziologii a zapojení složek imunitního systému, průběhu onemocnění, jeho závažnosti a odezvě na terapii. Ad 4) Diagnostika alergické rýmy Diagnostika alergické rýmy vychází z podrobné anamnézy s popisem příznaků a průkazu přecitlivělosti na kauzální alergen. Nezbytné je samozřejmě podrobné otorinolaryngologické vyšetření s vyhodnocením stavu nosní sliznice. Podrobný návod diagnostických postupů je uveden v mezinárodních doporučených postupech, které jsou pravidelně aktualizovány (10). Anamnéza Je základem při diagnostice AR. Zaměření má být na charakter potíží, okolnosti jejich vzniku (čas a místo), trvání, frekvenci, pacientovo podezření na vyvolávající faktor. Dotazujeme se i na celkový zdravotní stav se zaměřením na jiné alergické projevy v osobní anamnéze, užívané léky a konkomitantní onemocnění. Cenné údaje poskytuje i rodinná anamnéza se zaměřením na alergické projevy. Fyzikální vyšetření Aspexe: u pacientů s déletrvající alergickou rýmou (zejména u dětí) můžeme pozorovat tzv. facies allergica (prosáklá oční víčka, halonované oči, pootevřená ústa). Typický je také tzv. pozdrav alergika, při němž si dítě dlaní tře nos směrem vzhůru, aby ulevilo svědění, vzniká transverzální rýha u kořene nosu. Časté je i zarudnutí a slzení očí. Přední rinoskopie, případně endoskopie: obvykle odhalí edém sliznice se zarudnutím nebo lividním zbarvením a zvýšenou sekrecí nejčastěji řídkou, vodnatou. Dle charakteru potíží otorinolaryngolog indikuje vyšetření zobrazovacími metodami. Vždy je nutné provést vyšetření k vyloučení nebo průkazu astmatu – viz ARIA. Kožní testy alergenem Provádíme prick testy základní řadou inhalačních alergenů. Možnosti vyšetření kožními testy jsou omezené na hlavní inhalační alergeny, jejichž zdrojem jsou pyly, roztoči, kočka, pes a vzdušné plísně. Laboratorní vyšetření Alternativou kožních prick testů je stanovení hladiny sérového IgE proti extraktům alergenu (pozn: stanovení hladiny celkového IgE v séru pro diagnostiku AR nemá větší význam, potvrzuje pouze alergickou diatézu). V současné době je stále více využívána tzv. komponentová diagnostika (CRD = component resolved diagnostic), která umožňuje zpřesnění diagnostického procesu a pomáhá v predikci závažnosti onemocnění a v indikaci alergenové imunoterapie (11). Při vyhodnocení kožních i laboratorních testů je nezbytné výsledky konfrontovat s anamnézou a klinickým vyšetřením! Pouhý průkaz senzibilizace není indikací k terapii. Problémem při stanovaní diagnózy AR může být tzv. lokální alergická rýma, která se vyznačuje typickými příznaky vznikajícími po kontaktu s alergeny a současně zcela negativními nálezy při alergologickém vyšetření (kožní testy, hladina specifických IgE protilátek). Obtíže jsou způsobeny lokální produkcí IgE protilátek přímo na sliznici nosu (12). Kromě uvedených dostupných a běžně užívaných vyšetření jsou k dispozici i další, která nejsou v diagnostice AR obvykle v běžné praxi užívána. Patří k nim rinomanometrie, akustická rinomanometrie a měření vrcholového nosního inspiračního/expiračního průtoku. U alergiků je možno využít i měření hladiny oxidu dusnatého NO ve vydechovaném vzduchu (FeNO), které je dnes už běžnou součástí vyšetření pacientů s astmatem a jehož hodnota je zvýšena při alergickém zánětu dýchacích cest. Ad 5) Terapie alergické rýmy Komplexní dlouhodobý léčebný plán léčby alergika má tři vzájemně se doplňující složky: režim s eliminací alergenu, farmakoterapii, alergenovou imunoterapii (13). Eliminace alergenu Režimová opatření s cílem zcela omezit nebo minimalizovat expozici alergenu jsou základním doporučením v léčbě každého alergika. Alergický pacient musí být informován o kauzálním vlivu alergenů na jeho potíže a možnostech jejich eliminace. Vedle podrobných písemných edukačních materiálů v ordinacích alergologů jsou široce využívány i různé moderní informační technologie. Aktuální informace o výskytu pylů
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=