Klin Farmakol Farm. 2008;22(2):72-80

Současné možnosti léčby kožních a slizničních mykóz

Vladimír Buchta, et. al

Ústav klinické mikrobiologie FN a LF UK Hradec Králové

Infekce kůže a slizničních povrchů vyvolané parazitickými houbami patří k nejčastěji se vyskytujícím onemocněním, zvláště pokud jde o dermatofytózy, onychomykózy a vulvovaginální kandidózu. Terapie těchto mykotických infekcí vychází z etiologického agens, rozsahu postižení a celkové dispozice pacienta. V případě lokálních infekcí je k dispozici široká škála antifungálních preparátů, zejména ze skupiny azolových antimykotik, které zaručují vysoké procento úspěšnosti léčby. Pokud mykóza zasahuje rozsáhlejší plochy nebo hrozí průnik do okolních tkání nebo krevního řečiště, doporučuje se podávání systémových antifungálních preparátů. Postavení griseofulvinu je dnes omezeno na vybrané indikace (tinea capitis u dětí). Ketokonazol je ve většině indikací nahrazen triazolovými antimykotiky (itrakonazol, flukonazol), zvláště u dlouhodobých léčebných režimů, které jsou spojeny se zvýšeným rizikem závažných vedlejších účinků (hepatitis). V případě onychomykózy je preferována systémová léčba terbinafinem a itrakonazolem, popřípadě možnost její kombinace s topickými formami léků (amorolfin nebo ciklopiroxolamin). Vzhledem k tomu, že většina slizničních mykóz je vyvolána citlivými druhy kandid, převážně Candida albicans, lékem volby zůstává flukonazol nebo jiné azolové antimykotikum. Terapeutický režim může být individualizován, ve smyslu dávkování, délky terapie a výběru vhodného antimykotika, zejména s ohledem na formu slizniční infekce a/nebo imunologický statut pacienta. Cílem práce je podat přehled v současnosti dostupných terapeutických možností u kožních a slizničních mykotických infekcí.

Klíčová slova: Klíčová slova: kožní mykózy, slizniční mykózy, onychomykózy, antimykotika, terapie, dermatofyty, kvasinky.

Zveřejněno: 1. leden 2009  Zobrazit citaci