Klin Farmakol Farm. 2011;25(3):116-121

Dávkování vankomycinu při kontinuální náhradě funkce ledvin

Jana Zahálková^1,2, Jan Strojil³, Naděžda Petejová⁴, Karel Urbánek³, Milan Grundmann⁵, Ivana Kacířová⁵

¹ III. interní klinika LF UP a FN Olomouc

² Hemodialyzační oddělení nemocnice Šternberk, Středomoravská nemocniční a.s.

³ Ústav farmakologie LF UP a FN Olomouc

⁴ Interní klinika FN a LF OU Ostrava

⁵ Oddělení klinické farmakologie FN a LF OU Ostrava

Cíl studie: Posoudit vliv kontinuální venovenózní hemofiltrace na účinnost dávkování vankomycinu u kriticky nemocných v sepsi. Za

použití farmakokinetického modelu jsme se pokusili najít individuální dávkovací režimy pro první den léčby a dosáhnout přitom požadované

AUC/MIC90.

Metoda: Vyšetřili jsme 15 septických pacientů s akutním poškozením ledvin, u nichž probíhala CVVH a kteří byli

léčeni vankomycinem v dávce 1,0 g každých 12 hodin (stadium I – poškození ledvin, n = 9) nebo 1,0 g jedenkrát za 24 hodin (stadium F

– selhání ledvin, n = 9). Při CVVH jsme použili vysoce propustnou polysulfonovou membránu, rychlost filtrace 45 ml/kg t.h./hod. a prepostdiluční

substituci (50 %/50 %). Na základě sérových koncentrací vankomycinu měřených 1., 6. hodinu po podání a těsně před koncem

dávkovacího intervalu jsme stanovili AUC/MIC90 identifikovaných patogenů. Při farmakokinetické prediktivní analýze byly modelovány

dva dávkovací režimy: zkrácení dávkovacího intervalu a zvýšení úvodní dávky.

Výsledky: Jen u čtyř pacientů (27 %) byla na konci

prvního dne léčby údolní koncentrace VAN nad požadovanými 10 mg/l (1 pac. ve stadiu I, 3 ve stadiu F), ale přitom 12 z 15 nemocných

(80 %) dosáhlo adekvátní AUC/MIC90 ≥400 pro jejich identifikovaný patogen. Pacienti ve stadiu F měli častěji jak požadovanou údolní

koncentraci (50 % vs. 11 %), tak AUC/MIC90 (100 % vs. 67 %). V případě simulovaného MIC90 = 1mg/l by byla během prvního dne léčby

účinná hodnota AUC/MIC90 jen u čtyř pacientů (27 %), pro MIC90 ≥2,0 mg/l u žádného nemocného. Zkrácením dávkovacího intervalu

ze 12 na 8 hodin a z 24 na 12 hodin by se při MIC90 = 1 mg/l zvýšila možnost dosáhnout správné AUC/MIC90 ze 27 % na 87 %, stejně jako

v případě navýšení úvodní dávky o 0,5 g. Žádná ze simulovaných úprav by nebyla dostatečná při MIC90 ≥ 2 mg/l ani u jednoho pacienta.

Závěr: Obvykle používané dávkování vankomycinu nevede u kriticky nemocných léčených CVVH během prvního dne k adekvátní údolní

koncentraci. Výsledné AUC/MIC90 je dostatečné jen u patogenů s nízkým MIC90. Intenzifikované dávkování by zvýšilo účinnost léčby jen

při MIC90 = 1,0, ale nikoli ≥ 2,0 mg/l. Pacienti v sepsi vyžadují při CVVH podání výrazně vyšší úvodní dávky, aby byla v tomto kritickém

období zajištěna správná účinnost léčby.

Klíčová slova: vankomycin, terapeutické monitorování léčiv, sepse, akutní poškození ledvin, kontinuální náhrada renálních funkcí

Zveřejněno: 1. prosinec 2011  Zobrazit citaci