Klin Farmakol Farm. 2012;26(3):126-130
Farmakogenomika je podobor spadající do oblasti personalizované medicíny, jehož cílem je nalezení souvislosti mezi variabilitou lékové
odpovědi a variabilitou celého genomu, respektive přepisu informace kódované v genech. V optimálním případě je farmakogenetické
vyšetření indikováno před zahájením terapie vybranými léčivy s cílem zvýšit účinnost nebo omezit rizika vzniku toxicity u predisponovaných
pacientů. K individualizaci farmakoterapie se v klinické praxi prozatím uplatňuje stanovování jen několika vybraných polymorfizmů
spadajících do oblasti farmakogenetiky. V tomto sdělení jsou uvedeny příklady, kdy se farmakogenetických testů prospektivně
využívá k prevenci výskytu hypersenzitivity (abakavir), myelotoxicity (irinotekan, azathioprin) nebo predikci účinnosti (klopidogrel,
protinádorová léčba). V souladu s požadavky medicíny založené na důkazech by tyto postupy měly být používány vždy, pokud k jejich
použití důkazy jsou. Pro většinu léčiv však věrohodné farmakogenetické důkazy zatím chybí a bude třeba ještě mnoho úsilí taková data
prostřednictvím validních studií získat.
Pharmacogenomics is a subdiscipline within the field of personalized medicine the goal of which is to find an association between variability
in drug response and genome-wide variability and/or transcription of gene-encoded information. Optimally, pharmacogenetic testing is
indicated prior to initiation of treatment with selected drugs and is aimed at increasing efficacy or reducing the risks of developing toxicity
in predisposed patients. In order to individualize pharmacotherapy, identification of only several selected polymorphisms falling within
the field of pharmacogenetics has been applied in the clinical practice so far. This paper presents examples of when pharmacogenetic
testing is prospectively used in preventing the occurrence of hypersensitivity (abacavir) and myelotoxicity (irinotecan, azathioprine)
or in predicting efficacy (clopidogrel, anticancer treatment). In accordance with the requirements of evidence-based medicine, these
strategies should be utilized whenever evidence supporting their use is available. For most drugs, however, reliable pharmacogenetic
evidence is still lacking and considerable effort will be needed to obtain such data through valid studies.
Zveřejněno: 1. listopad 2012 Zobrazit citaci