Klin Farmakol Farm. 2012;26(3):131-134
Psychická onemocnění významně přispívají k celosvětové morbiditě a mortalitě. Přestože v případě deprese a schizofrenie je efektivní
farmakoterapie dostupná, 30–50 % pacientů na léčbu ve standardních dávkách neodpovídá dostatečně a u části pacientů jsou naopak
pozorovány závažné vedlejší účinky, což je velkým problémem poškozujícím zdraví jedince a zvyšujícím náklady na léčbu. Hlavním důvodem
je značná inter individuální variabilita farmakokinetických parametrů u jednotlivých pacientů, kdy při stejné dávce psychofarmak
může dojít k více než 20násobným interindividuálním rozdílům v dosažené ustálené koncentraci, a to v důsledku odlišné schopnosti
absorbovat, distribuovat, metabolizovat a vylučovat léky kvůli souběžným onemocněním, věku, pohlaví, kouření, stravovacím návykům,
další medikaci nebo genetickým rozdílům. V klinické praxi je snaha stanovit optimální individuální dávku psychofarmaka často řízena
strategií pokus-omyl. Vhodným nástrojem k individuální úpravě dávkování psychofarmak je terapeutické monitorování hladin léčiv (TDM),
stanovení fenotypu a případně i genotypu léčiva. V případě tricyklických antidepresiv, lithia a antiepileptik používaných z psychiatrické
indikace, napomáhá TDM již delší dobu k nalezení dávkovacího optima. U selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu je
TDM také doporučováno. Důkazy o statisticky významném vztahu mezi koncentrací léčiv a terapeutickou odezvou chybí u tetracyklických
antidepresiv maprotilinu, mianserinu, mirtazapinu a také u trazodonu, reboxetinu a inhibitorů monoaminooxidázy. Význam TDM byl
naopak prokázán pro mnohá starší (haloperidol, trifluoperazin a fluphenazin) i novější (zejména klozapin a olanzapin) antipsychotika.
Psychiatric disorders contribute significantly to worldwide morbidity and mortality. In depression and schizophrenia, effective drug therapy
is available, but 30–50 % of all patients do not respond sufficiently to the initial treatment regime. On the other hand, severe side effects
from correctly applied drug therapy have been repeatedly shown to be a major problem of drug therapy with considerable health burden
and cost. The major reason is the considerable interindividual variability in the pharmacokinetic properties of the patient. At the very same
dose of psychotropic drugs, a more than 20-fold interindividual variation in the medication’s steady state concentration in the body may
result, as patiens differ in their ability to absorb, distribute, metabolize and excrete drugs due to concurrent disease, age, gender, smoking
or eating habits, concomitant medication or genetic peculiarities. In clinical practice, the effort to determine an individual psychotropic
agents drug dose optimum is often guided by a trial-and-error dose titration strategy. A valuable tool for tailoring the dosage of the
psychoactive drugs to the individual characteristics of a patient are therapeutic drug monitoring (TDM), phenotyping and if necessary
genotyping. With the tricyclic antidepressant drugs, lithium and anticonvulsants used in psychiatry, TDM is a long-established tool for
finding the individual dose optimum. For SSRIs, TDM is also recommend. Evidence for a statistically significant relationship between drug
concentration and therapeutic outcome is lacking for the tetracyclic antidepressants maprotiline, mianserin and mirtazapine and also
for trazodone, reboxetine and the monoamine oxidase inhibitors. Clear evidence of the benefits of TDM has been given for a number of
old (haloperidol, trifluoperazine and fluphenazine) and new (especially for clozapine and olanzapine) antipsychotic drugs.
Zveřejněno: 1. listopad 2012 Zobrazit citaci