Klin Farmakol Farm. 2016;30(2):4-8 | DOI: 10.36290/far.2016.012
Úvod a cíl: Při terapii vankomycinem je rutinní terapeutické monitorování hladin (TDM) doporučováno jako metoda optimalizace
dávkování. Podle nových doporučení pro TDM vankomycinu je dostačující měřit pouze údolní koncentrace, přičemž
tato doporučení uvádí pro řadu indikací vyšší cílová rozmezí. Cílem naší studie bylo zhodnotit frekvenci TDM vankomycinu ve
Fakultní nemocnici Olomouc a dále zhodnotit, jaký vliv by nová doporučení mohla mít na dávkovací strategie.
Metodika: Byla provedena retrospektivní analýza všech hladin vankomycinu změřených během dvouletého období. Hemodialyzovaní
pacienti byli vyloučeni. Hladiny byly zhodnoceny podle starších a nových doporučení a následně také s využitím
farmakokinetického modelování.
Výsledky: Ve studii bylo zhodnoceno celkem 468 hladin, což představovalo 260 jednotlivých měření vankomycinu provedených
u 131 pacientů. Nejčastější indikací pro vankomycin byla sepse (49,6 % pacientů). Méně citlivé etiologické agens s hodnotou
MIC > 1 mg/l bylo identifikováno u 18,5 % pacientů. Konzultace klinického farmakologa se zkušenostmi s TDM byla vyžádána
u 18,1 % měření. Podle nových doporučení by bylo aktuální dávkování vyhodnoceno jako příliš nízké u 38,5 % měření a jako
příliš vysoké u 39,2 % měření. Podle farmakokinetické predikce by bylo doporučeno navýšit dávkování u 28,1 % měření a naopak
snížit u 36,9 % měření.
Závěr: Úprava dávkování může být neadekvátní, pokud je prováděna pouze na základě údolních koncentrací bez farmakokinetické
analýzy, obzvláště pokud jsou hladiny interpretovány osobou s nedostatečnou zkušeností v oblasti TDM.
Introduction and objective: Routine therapeutic drug monitoring (TDM) of vancomycin is recommended in clinical practice in
order to optimize dosing and drug exposure. Recent guidelines on vancomycin TDM recommend monitoring of only through
concentrations with rather higher target ranges for dosage adjustment. The aim of the study was to evaluate the practice of vancomycin
TDM in University Hospital in Olomouc and to assess the potential influence of new recommendations on dosing strategies.
Methods: A retrospective analysis of vancomycin plasma levels determined during a two-year period was performed. Values with
uncertain sample timing and patients on haemodialysis were excluded. The values were assessed according to the older and the
new guidelines. Consecutively, pharmacokinetic modelling was performed for every patient to estimate individual PK/PD indices.
Results: A total of 468 vancomycin concentrations were included, which represented 260 events of monitoring performed in 131
patients. Vancomycin was mostly used for suspected or proven sepsis (49.6 % of all patients). Pathogens with MIC > 1 mg/L were
responsible for 18.5 % of all infections. Clinical pharmacologist trained in TDM was consulted in 18.1 % of all events. According to
the new guidelines, patients were underdosed in 38.5 % of the events, and overdosed in 39.2 % of the events of monitoring. PK
simulations showed suboptimal dosing in 28.1 % of the events, and too high dosing in 36.9 % of the events.
Conclusion: Dosage adjustments based only upon pre-dose concentrations may be inappropriate, especially if the value is interpreted
by a person with lack of experience in the field of TDM.
Zveřejněno: 19. září 2016 Zobrazit citaci